Kůň Převalského
Kertag – Kůň Převalského
Kertag neboli kůň Převalského (Equus przewalskii), nazván podle svého objevitele generála carské armády Nikolaje Michajloviče Przewalského, je jediným přežívajícím předkem našich domácích koní. Teritoriem tohoto divokého koně bývaly východoevropské a středoasijské stepi, v dnešní době je k vidění spíše jen v zoologických zahradách a chovných stanicích.
Původ a historie
Již na počátku 19. století se vědělo o volně pobíhajících stádech divokých koní, mnozí si však mysleli, že jde o tarpana. Tarpani byli evropští příbuzní kertagů, bohužel tento druh díky zásahům lidí nepřežil.
Za objevitele kertaga je považován již výše zmíněný cestovatel Przewalskij, nebyl sice přírodovědcem ani zoologem, nýbrž vášnivým pozorovatelem. Při službě v ruské armádě několikrát procestoval neznámé oblasti na hranici Mongolska a Číny, tehdejší útočiště kertagů. Sám však nikdy žádného neulovil.
První koně byli uloveni roku 1889 poblíž Gučenu v Džungarské Gobi ruskými bratry Grum-Gržimajlovými. O devět let později dorazily první klisny i do Evropy, konkrétně do stanice Askania Nova. Chov těchto zvířat však začal až v roce 1901. Do Prahy se první koně Převalského dostali v letech 1921-1928, zásluhou prof. Františka Bílka, vedoucího ústavu plemenné biologie zemědělské fakulty ČVUT a to z chovu zemědělské školy v Halle. Do roku 1932 byli tito koně ústájeni na školním statku v Netlukách u Uhříněvsi, v roce 1932 byli přemístěni do pražské zoologické zahrady. Díky tomu se můžeme pochlubit nejdelší nepřerušenou historií chovu na světě vůbec. Dvě třetiny dnes žijících koní Převalského (je jich něco kolem 1900 jedinců) má ve svém rodokmenu alespoň jednoho předka z Prahy. Odsud také pochází většina dnes žijících koní Převalského.
Na konci 60. let minulého století tito koně ve volné přírodě na pomezí Mongolska a Číny vyhynuli. Poté začaly zoologické zahrady spolupracovat a usilovat o jejich navrácení zpět do přírody. V současnosti žije ve volnosti cca 450 koní v 5-ti aklimatizačních stanicích v Mongolsku a Číně, zbývající pak ve více než 150 zoologických zahradách a chovných stanicích po celém světě.
Popis plemene koně Převalského
Kertag je v kohoutku vysoký okolo 135-140 cm, má tělo pískové barvy, která postupně na břiše přechází ve světlejší smetanovou. Rovněž můžeme vidět jedince se zabarvením plaváka, hnědáka či isabely. Na černých nohou se často vyskytuje zebrování, ocas a krátká, stojatá hříva, která začíná růst až za ušima, rovněž černé barvy. Hlava dlouhá a těžká s vysoko nasazenýma očima, krátký a svalnatý krk, hřbet rovný bez zřetelného kohoutku.
Plemenné znaky
Kohoutková výška: cca 135-140 cm.
Barva: písková, černé nohy, černá hříva a ocas, smetanové břicho.
Hříva: stojatá, dlouhá max. 20 cm.
Hřbet: rovný, oslí, s úhořím pruhem.
Kořen ocasu je porostlý krátkými žíněmi (na rozdíl od domácího koně, kde dlouhé žíně rostou přímo od kořene).
Charakteristika koně Převalského
Kertagové, ač v současnosti chováni v zajetí, jsou přeci jen koňmi divokými a není možné je plně domestikovat. Jsou více ostražití než domácí koně. V přírodě byli zvyklí se svým stádem ujít i daleké cesty, aby našli potravu, odolnost je pro ně tudíž charakteristická.